úterý 30. 1. - Muscat - Daymaniat ostrovy

Al Hail Waves Hotel je kousek za letištěm v Muskatu a hlavně je pouhých 15 minut od Marina Al Mouj, kde máme v 7.45 sraz na lodní výlet na Daymaniat ostrovy, kde prý budeme plavat s želvama. Máme mít na sobě plavky a s sebou opalovací krém. Při vstupu na loď nám kapitán odebere obuv a daruje termosky s vodou a logem společnosti. Máme se posadit a nevstávat, pojedeme 50 minut rychle. Když kotvíme u jednoho z ostrovů u bělostné pláže, už vidíme malé želví hlavičky, jak vykukují z vody.

Jsme poučeny, že želvy jsou "very friendly" a že pokud nám budou z blízka koukat do brýlí "No panic". Nemáme na ně sahat, ani je honit. Nasazujeme si ploutve, brýle a šnorchl a jdeme na TO. První tři vidíme hned. Plují si vodou jak ptàci po nebi.

Voda se nám nezdá moc teplá a tak brzo lezeme na pláž a trochu se vyhřejeme. Na druhý pokus naràžíme na početnou želví komunitu. Typla bych jich přes 30. Je to parádní.

Co chvíli se želva musí z hlubiny vynořit na hladinu a doplnit kyslík. Naše přítomnost jim vůbec nevadí. Korály tady nejsou moc barevné, rybiček je ale dostatek a jsme tu hlavně kvůli želvám. Druhý výsadek je u bílé pláže dalšího ostrůvku.

Plaveme, šnorchlujeme, jíme ovoce a sendviče od kapitána. Cestou zpět do přístavu se nám klíží oči. Popojíždíme na palmovou promenádu, dáváme si kafe a loudáme se k poslednímu altánku na konci promenády. 

Ležíme na lavičce mezi palmami, pozorujeme zeleného papouška, jak oždibuje červené květy stromu a posloucháme knihu "Knihkupec z Kábulu".

Zpátky k autu jdeme po pláži. Je skoro pět hodin a je tu hodně rodin s dětmi a mládeže hrající fotbal. Ramssa restaurant je stylový podnik s typickou ománskou kuchyní. Objednáváme si ochunávkové menu.

Jíme rychle, obsluha to komentuje: "You are very hungry!" Snažíme se zpomalit, ale moc nám to nejde.

Auto máme vrátit Mansurovi domů, že nás pak hodí do hotelu Airport. Tankujeme za poslední peníze, abychom si OMR nevezly domů. Mansur nás vysazuje před hotelem ve 20.30 hod. Recepční nemůže najít naší rezervaci a diví se informaci o platbě za 6 hod spánku. Až teď mě napadá kouknout se do mapy. Jsme v jiném hotelu🫣. Pěšky daleko, na taxík nemáme peníze. Vyhlídka na 6 hodin spánku před odletem se začíná mlžit. Recepční nám nabízí, že nám zavolá taxi a že ho zaplatí. Vypadá zaneprázdněně a dělá něco jiného. Slečna sedící vedle nás vycítí naši nervozitu a nabízí nám to samé. Hanka jí vysvětluje, že jsme poslední peníze proměnily za benzín. Slečna odpovídá: "To je v pořádku, je to pár drobných. Jste v Ománu, tady vám každý pomůže." Tuto větu jsme slyšely vícekrát. Do hotelu Aerotel Muscat Transit dorazíme o hodinu později. Je přímo v letištní hale, až po pasové konzrole a RTG. Můžeme teda spát skoro až do odletu.